Mlhavé procházky napříč různými spektry drum and bassu | Fog Walk album recenze

Published On 14/02/2019 |
Co všechno se může skrývat v mlze? Démoni, strašidla, nestvůry, medvídci Haribo v životní velikosti, Disney postavičky na acidu? Nikdo si nemůže být naprosto jist. Pokud jste viděli filmové zpracování literární klasiky Mlha od Stephena Kinga, tak jistě víte, že v oblacích ležících bezprostředně nad zemí (jak zní oficiální definice mlhy) na vás mohou číhat všelijaké, vskutku roztodivné věci, třeba i nejnovější deska od producenta, který si nechává říkat Forbidden Society. Nese název Fog Walk, tedy procházka mlhou (ano, jak velmi příhodné) a kromě dvanácti tracků, s sebou přináší i neblahé předzvěsti a delikátně ponurou atmosféru. Nutno ovšem podotknouti, že jenom v tom esteticky příjemném slova smyslu. Není třeba ztrácet čas, všech dvanáct těchto počinů hodláme podrobit důkladné analýze na našem operačním stole, místo skalpelů však použijeme slova. Fog Walk je v pořadí již druhý počin, jehož sonické sféry mají blíže spíše k hlubším a sofistikovanějším zákoutím drum and bassu než k těm, jejichž životní mise je učinit z vaší choulostivé tělesné konstituce kovový odpad. Plechům sice ještě úplně neodzvonilo, jak dokazuje i teprve minulý rok založené trio 3RDKND, ale o své místo na výsluní se nadále musí dělit i se smyslem pro experiment a schopností ocenit i odlišnější formy sebevyjádření, který nově posedl jejich autora. První úspěšný experiment v tomto oboru byl proveden na podzim předminulého roku. EP The Depths si vedlo velmi dobře jak u kritiků, tak i u širší fanouškovské komunity, proto se není co divit, že se dnes můžeme těšit na jeho následovníka, a to tentokrát i v plnohodnotném provedení jako album. Exkurz začínáme trackem pojmenovaným Dirt. Jméno je to skutečně příhodné, protože o jeho basovou linku si zaneřádíte nejen vaše zánovní kalhoty, permanentní skvrny zanechá i na vaší duši. Sestup k branám pekelným ovšem nikdy nezněl lépe. Pokračujeme dále. Na řadě je track Submersion, který se dočkal své světové premiéry na YouTube kanále Skankandbass.  Následuje v infernálních stopách tracku předešlého, kde vy tančíte foxtrot s ďáblem samotným kolem kotle, kde se o pár minut později bude škvařit to, co zbylo z vaší tělesné schránky. A jako pošetilá a naivní Káča samotný zážitek hodnotíte čtyřmi hvězdičkami z pěti. Don’t Stop. Track číslo tři a jediná na albu se vyskytující spolupráce. Čest být tím jediným vyvoleným si vysloužil britský rapper Killa P, jehož specifická flow dodává tracku unikátní grády. V Don’t Stop se toho snoubí mnoho, rozhodně se nejedná o drum and bass podle zajetých, dalo by se říci až přejetých jízdních řádů a rovnic. Jindřich aka Forbidden Society dokáže řádně ocenit velké množství odlišných žánrů a hudebních příchutí, jak třetí položka na albu Fog Walk i řádně dokazuje. Takže co to tu vlastně máme? Prvky grimeu, dancehallu, minimalu, halftimu? Check! A co z toho vzniklo? Inu, veskrze originální a zábavná pecka přece. Enjoy! Contained, no. 4, se může pyšnit vskutku ponurou, ale právě proto i nádherně temnou atmosférou. Basa se přelévá přes bicí jako závoj utkaný z noční oblohy, jako polární záře osvětlující cestu všem bludným duším. Trackem se nesou ozvěny jedinečné jednoduchosti a melodičnosti liquid funku, napomáhá k tomu i zasněný ženský vokál. Contained zní tak trochu jako soundtrack k pohádce bez šťastného konce, bez rozhřešení či naděje na lepší zítřky. Jako pocit beznaděje a zkázy v esteticky příjemném obalu. I to je však přece v určitém smyslu krása. Vraťme se zpět k útrapám v říši pekelné, kde si odpykáváte trest za své pozemské hříchy a pochybení. Z pekelných audio systémů se rozezní Chronicon, track číslo pět, jehož agresivní, sekavá basová linka zanechá skutečné a hluboké řezné rány nejen na vašem těle, ale i vaší nebohé duši. A co tu máme dále? Nuže, v rytmu halftimu pomalu se kroutící pijavici. Track číslo šest z alba Fog Walk byl pojmenován Leech, tedy pijavice, a sonické struktury track tvořící vskutku vzdáleně evokují nepůvabné pohyby tohoto parazita. Následuje skladba nesoucí stejný název jako album samotné, tedy Fog Walk. Na vaší pošetilé procházce mlhou hustou jako to nekvalitnější mléko z farmářských trhů vás vítají  svým děsivým šepotem ze všech stran se odrážející a zase k vám se jako bumerang navracející zkreslené hlasy. Příhodnější zvukové pozadí k bláhovým výletům do mlhou pokrytých končin jste si skutečně vybrat nemohli. Pokračujeme v krasojízdě v rytmu tracku s pořadovým číslem osm. Scamor zní jako přerývané oddechování spícího netvora za mřížemi vězení, do kterých ho vsadili bestie říkající si lidé. Vše odlišné od nich totiž musí být přece zničeno nebo alespoň podrobeno jejich vrtkavé vůli. Mluv ke mně! Tak zní jasný příkaz tracku číslo devět, který se dočkal své premiéry na americkém serveru Bassrush. Speak To Me připomíná zvukově tak trochu stav vaší nebohé hudební aparatury čelící statečně všem pokusům o bezproblémové fungování a ničím nerušený zážitek z hudby. A to vše v nenuceném halftime obalu. Ke klasičtějšímu pojetí deep drum and bassu tak jak se sluší a patří se navracíme s pomocí čísla deset, tracku It Isn‘t. Pánové z projektu Noisia track opět zařadili do svého výběru na Noisia Radio k jisté radosti všech svých posluchačů. Předposlední položkou, kterou je třeba nutno podrobit analýze, je track číslo jedenáct, Penetrate. Pokud je název skladby vybírán i s ohledem na zvukové aranžmá, Penetrate v tomto ohledu dostává plně svému jménu. Basa, perkuse i další těžko identifikovatelné tóny a tóniny násilím vnikají do vašich vnitřností a vaše interní orgány v důsledku toho tančí jeden s druhým pomalé, vražedné Flamenco. Zábava pro celou rodinu! Track číslo dvanáct, Downtown Blues, celé album uzavírá. Opět v rytmu módního halftimu je tato skladba lahodnou tečkou na závěr. Samotné album bylo grandiózní jízdou napříč různými styly dnb, bpm i vaší příčetnosti. Downtown Blues má naopak utišující, hojivé účinky na váš pošramocený stav mysli i těla. S tímto je analýza u konce. Těšíme se příště!   Autor: Eliška S.

Comments

comments